NÁZVY PROSTŘEDKŮ ČINNOSTI
Jsou to jména prostředků činnosti // nomina instrumendi. Podle ↗OTS vznikají ↗mutací od slovesných základů; jsou to názvy přístrojů, nástrojů a materiálů sloužících k vykonávání děje. Jinde jsou označeny jako názvy objektů, viz ✍AGSČ, 2010.
Produktivními prostředky tvoření jsou ↗sufixy, které se připínají ke slovesnému kmeni: ‑dl(‑o) (kloktadlo, lepidlo, mýdlo), ‑tk(‑o) (kapátko, tvořítko, pítko, vykrajovátko), ‑č (mísič, hnětač, kráječ, odpařovač, rýč, bič), ‑čk(‑a) (houpačka, děrovačka, sušička, myčka, plečka), méně produktivní jsou sufixy připojované ke slovesnému kořeni: ‑k(‑a)/‑ivk(‑a)/‑enk(‑a) (zápalka, spojivka, kropenka), ‑ák (plovák), ‑ník (výměník), ‑iv(‑o) (barvivo). Neproduktivní je tvoření koncovkou/sufixem ‑0 / ‑a / ‑e s variantami ‑j(‑0), ‑t(‑0), ‑v(‑0), kde j / t / v jsou konekty/epentetické konsonanty uzavírající otevřený kořen základového slovesa (lék, výtah, zdviž, závoj, kryt, oděv, brzda, spona, obživa, nůše), sufixy ‑ík (budík) a ‑nic(‑e) (varnice). Poměrně četná jsou ↗složená substantiva s druhou částí ‑hled, ‑měr, ‑vod, ‑met: drobnohled, plynoměr, naftovod, medomet. Přejatá jména mají sufixy ‑or (kompresor), ‑tor/‑átor (reproduktor, stimulátor), ‑ér (startér).
- AGSČ, 2013, 126–134.
- ČŘJ, 1996, 108–109.
- MČ 1, 1986, 245–257.
- MSoČ 1, 2010, 84–85, 93–99.
- Osolsobě, K. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny, 2011.
- PMČ, 1995, 144–146.
- Rusínová, Z. Tvoření slov v současné češtině, 1978, 13–14.
- Šmilauer, V. Novočeské tvoření slov, 1971, 40-47.
- TSČ 2, 1967, 171–265.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁZVY PROSTŘEDKŮ ČINNOSTI (poslední přístup: 23. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka